Životní změna

 Mám ráda zemi, kde jsem vyrostla. Krajina Česka je prostě jedinečná. I přesto jsem vždy toužila po moři a po jiným způsobu života.. ale jak to všechno uchopit? Evropu jsem viděla téměř celou a je supr, jak ti to otevírá myšlení)..Myslim, že každej by měl cestovat, aby věděl čeho si vážit a zjistit co je jeho komfortní zóna a jak z ní vyjít.

V lednu minulýho roku jsem měla jednu z mých existenčních krizí (opět). A jak to tak bejvá - psychika dělá paseku i tělu, takže jsem měla rudý fleky pod očima a čím hůř jsem se cítila, tím větší byly. Nechtěla jsem nic, ani vylézt z postele a venku lockdown.. máma mi volala ze Zanzibaru, kde zrovna končil její kurz cvičení a seberozvoje a říkala jak je to supr a že bych to musela vidět. Jenže pak přes videohovor uviděla mě a zhrozila se. Řekla mi že mi platí letenku a příští týden ať jsem tam. A já na to ok .. ani jsem se vlastně netěšila, byla jsem fixovaná na ležení v posteli (: ..

Letěla jsem vlastně poprvý sama takhle daleko a byla jsem překvapená jak to bylo všechno na pohodu. Máma čekala na letišti a já tahala obrovskej paddle board(složenej v tašce), baťoh větší než já a byla jsem oblečená v kožichu - jelikož v ČR sněžilo .. nějak mi nedošlo, že tady bude trochu víc stupňů.

Trvalo mi více než týden, dostat se z toho nejhoršího - přesto že už jsem byla v ráji, byla jsem znepokojená jak jsou tady všichni kontaktní, je to tu všechno v pomalý životní režii a každej mi říká hakuna matata - nic není problém, všechno je mír.. já byla předtím jen doma a v posteli a nikam jsem se nehla, takže jsem se cítila sociálně zaostalá. Nechtěla jsem ani chodit na pláž, aby na mě nikdo nemluvil. To se ale změnilo hned v dalším týdnu a já chodila každý ráno plavat, s mámou cvičit a chtěla jsem to místo poznávat víc a víc, takže jsem se rozhodla zůstat měsíc místo čtvrnácti dní. A ten měsíc mi změnil život. Získala víc sebevědomí (to bylo třeba), začala se bavit s místníma a začala jsem koukat na svět jinýma očima.

Návrat mi dělal problém i jsem ho probrečela, naštěstí jsem měla práci a tak to rychle uteklo, za dva měsíce jsem byla zpátky na Zanzibaru a začala jsem žít podle anu. 

Takže o tom je a bude tenhle blog - Zanzibar a Tánzánie - způsob života, jak si zvykam na jinou kulturu a co by měl každej v životě zažít.